2:241
|
Rozvedeným ženám pak náleží zaopatření podle zvyklostí uznaných, a to povinností je pro bohabojné. |
|
2:242
|
A takto vám Bůh objasňuje znamení Svá - snad budete rozumní! |
|
2:243
|
Viděl jsi ty, kdož v tisících vyšli z příbytků svých, smrti se bojíce? I řekl jim Bůh: „Zemřete!“ a potom jim znovu život dal, neboť Bůh věru je pln milosti k lidem, avšak většina lidí vděčná není. |
|
2:244
|
Bojujte na stezce Boží a vězte, že Bůh je slyšící, vševědoucí! |
|
2:245
|
Kdokoliv dá Bohu půjčku výhodnou, tomu bude vrácena mnohonásobně; Bůh zavírá a otevírá dlaň svou a k Němu budete navráceni. |
|
2:246
|
Cožpak jsi neviděl velmože z dítek Izraele, když po Mojžíšově smrti pravili jednomu z prorok svých: „Ustanov mezi námi krále, abychom mohli bojovat na stezce Boží!“ I odvětil: „Možná, že až vám bude předepsáno bojovat, vy bojovat nebudete!“ Odpověděli: „A proč bychom neměli bojovat na stezce Boží, když jsme byli vyhnáni ze sídel svých i od synů svých?“ Avšak když jim bylo předepsáno bojovat, obrátili se zády s výjimkou několika málo z nich. A Bůh dobře zná nespravedlivé. |
|
2:247
|
A řekl jim prorok jejich: „Bůh vám posílá Saula (Talút ) jako krále.“ Pravili: „Jak by nám tento mohl vládnout, když my máme větší nárok na vládu než on, jenž nemá dostatek majetku?“ Odvětil: „Bůh jej pro vás vyvolil a obohatil jej ve vědění i v síle tělesné. Bůh dává vládu Svou tomu, komu chce, a Bůh je nesmírný, vševědoucí.“ |
|
2:248
|
I pravil jim prorok jejich: „Věru znamením vlády jeho bude to, že přijde k vám schránka úmluvy, v níž je bezpečí od Pána vašeho a ostatky toho, co zanechala rodina Mojžíšova a rodina Árónova, a ponesou ji andělé. A bude to pro vás věru znamení, jste-li věřící!“ |
|
2:249
|
A když Saul vytáhl s vojsky, pravil jim: „Bůh vás bude zkoušet u jedné řeky. Ten, kdo z ní se napije, patřit k mým nebude; ale ten, kdo z ní neokusí, ten bude patřit k mým kromě těch, kdož napijí se z dlaně.“ A napili se z ní všichni kromě malého počtu. Když pak Saul a ti, kdož s ním uvěřili, přešli přes ni, zvolali: „Nemáme dnes sílu k boji proti Goliášovi a vojskům jeho!“ Avšak ti, kdož pevně byli přesvědčeni o setkání svém s Bohem, vykřikli: „Kolikrát již nepočetné oddíly zvítězily nad početnějšími z dovolení Božího, vždyť Bůh je věru na straně trpělivých!“ |
|
2:250
|
A když vytáhli proti Goliášovi a vojskům jeho, zvolali: „Pane náš, dodej nám vytrvalosti a zpevni paty naše a pomoz nám k vítězství nad lidem nevěřícím!“ |
|
2:251
|
A zahnali je na útěk z dovolení Božího a David zabil Goliáše a Bůh dal mu pak moc královskou i moudrost a naučil jej tomu, čemu chtěl. A kdyby Bůh nechránil mezi lidmi jedny před druhými, věru by země dospěla do záhuby, však Bůh je pln laskavosti k lidstvu veškerému. |
|
2:252
|
Toto jsou znamení Boží a sdělili jsme ti je spolu s pravdou, neboť tys věru jedním z poslů. |
|
2:253
|
A dali jsme některým z těchto poslů přednost před jinými. A jsou mezi nimi někteří, s nimiž Bůh hovořil, a jiní, jež v hodnostech povznesl. A dali jsme Ježíšovi, synu Marie, znamení jasná a posílili jsme jej Duchem svatým: A kdyby byl Bůh chtěl, pak by se nebyli navzájem zabíjeli ti, kdož po nich přišli poté, co dostalo se jim jasných znamení. Avšak dostali se do rozporů a byli mezi nimi ti, kdož uvěřili, a byli mezi nimi i ti, kdož byli nevěřící. A kdyby byl Bůh chtěl, nebyli by se vzájemně zabíjeli, avšak Bůh věru činí, co chce. |
|
2:254
|
Vy, kteří věříte, dávejte almužny z toho, co jsme vám uštědřili, dříve než přijde den, kdy nebude ani obchodování, ani přátelství, ani přímluvy. A nevěřící jsou věru nespravedliví! |
|
2:255
|
Bůh - není božstva kromě Něho, živého, trvalého! Nepadá naň ani dřímota, ani spánek, Jemu náleží vše, co na nebesích je i na zemi! Kdo může se u Něho přimluvit jinak, než s dovolením Jeho? On zná, co je před rukama jejich i co je za zády jejich, zatímco oni neobejmou z vědění Jeho nic leda to, co On chce. Trůn Jeho obepíná nebesa i zemi a střežení jich mu potíží nečiní - On vznešený je a mohutný! |
|
2:256
|
Nebudiž žádného donucování v náboženství! A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění! Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne. A Bůh je slyšící, vševědoucí. |
|
2:257
|
Bůh je ochráncem těch, kdož uvěřili, a dal jim vyjít z temnot ke světlu. Avšak ochráncem těch, kdož neuvěřili, jsou Tághútové, kteří je vyvedou ze světla do temnot - a takoví budou ohně pekelného obyvateli a v něm budou nesmrtelní. |
|
2:258
|
Což jsi neviděl toho, jenž hádal se s Abrahamem ohledně Pána jeho jen proto, že Bůh mu dal království? A hle, pravil Abraham: „Pán můj je ten, jenž život i smrt dává.“ A odvětil: „Já jsem ten, kdo život i smrt dává!“ I řekl Abraham: „Bůh přivádí slunce od východu, dej mu tedy vyjít ty na západě!“ A byl zmaten ten nevěřící - a Bůh nevede cestou správnou lid nespravedlivý. |
|
2:259
|
Anebo jsi neviděl toho, jenž prošel okolo místa, jež zničeno bylo do základů, a zvolal: „Jak by mohl Bůh opět přivést k životu toto město poté co je mrtvé?“ A usmrtil jej Bůh na sto let, potom jej vzkřísil a zeptal se jej: „Jak dlouho jsi takto setrval?“ Odvětil: „Setrval jsem tak den anebo část dne.“ - „Nikoliv,“ odvětil Pán, „setrvals tak sto let. Pohleď na potravu svou a nápoj svůj - nejsou zkaženy! A pohleď na osla svého! A věru jsme tě učinili znamením pro lidi. A pohleď na tyto kosti, jak je zvedneme a potom je masem obalíme!“ A když se mu to stalo jasným, zvolal: „Nyní vím, že Bůh je mocný nad věcmi všemi!“ |
|
2:260
|
A hle, pravil Abraham: „Pane můj, ukaž mi, jak oživuješ mrtvé!“ I odpověděl: „Což ty mi nevěříš?“ Řekl: „Ano, avšak je to pro uklidnění srdce mého!“ Pravil: „Vezmi čtyři ptáky a přitiskni je k sobě, potom umísti na každé hoře část z nich a posléze je zavolej - a přiletí rychle k tobě. A věz, že Bůh je mocný, moudrý!“ |
|