27:1
|
Tá sín. Toto jsou verše Koránu a Písma zjevného, |
|
27:2
|
vedení i zvěst radostná věřícím, |
|
27:3
|
kteří dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou pevně přesvědčeni o životě budoucím. |
|
27:4
|
Těm však, kdož v onen svět nevěří, jsme zkrášlili jejich konání, takže jen slepě tápají. |
|
27:5
|
To jsou ti, jimž dostane se trestu nejhoršího a v životě budoucím ztrátu největší utrpí. |
|
27:6
|
A ty zajisté Korán dostáváš od Pána moudrého, vševědoucího. |
|
27:7
|
A hle, pravil Mojžíš rodině své: „Zpozoroval jsem oheň jakýsi, přinesu vám buď zprávu o něm, či oharek planoucí - snad budete se moci ohřát od něho.“ |
|
27:8
|
Když přišel k ohni, ozvalo se: „Požehnán budiž ten, jenž v ohni tomto dlí, a ten, jenž okolo něho jest! Sláva Bohu, Pánu lidstva veškerého! |
|
27:9
|
Mojžíši, věru jsem to Já, Bůh mocný a moudrý. |
|
27:10
|
Hoď svou hůl!“ Když Mojžíš viděl, jak hůl se svíjí, jako by hadem byla, otočil se zády, však krok učinit nemohl. „Mojžíši, neboj se, poslové Boží nesmějí u Mne strach mít, |
|
27:11
|
kromě těch, kdož nespravedliví byli; jestliže potom zlé dobrým nahradili, tehdy Já odpouštějící jsem, slitovný. |
|
27:12
|
Vlož ruku svou do záňadří a vyjmeš ji bílou, bez choroby jakékoliv.“ . . . A to je jedno z devíti znamení pro Faraóna a lid jeho, a věru je to hanebníků lid. |
|
27:13
|
Když se jim dostalo Našich znamení s jasností vší, řekli: „To zjevné je kouzelnictví!“ |
|
27:14
|
A odmítli je, přestože duše jejich přesvědčeny byly o pravdivosti jejich, z nespravedlnosti a pýchy. A pohleď, jaký byl konec těch, kdož šířili pohoršení. |
|
27:15
|
A vskutku jsme uštědřili Davidovi a Šalomounovi vědění, takže říkali: „Chvála Bohu, který nás vyznamenal nad mnohé Své služebníky věřící!“ |
|
27:16
|
Šalomoun pak stal se dědicem Davidovým a pravil: „Lidé, byli jsme naučeni řeči ptactva a byli jsme zahrnuti věcí všech hojností. A věru je toto zjevné dobrodiní!“ |
|
27:17
|
A shromáždila se u Šalomouna vojska jeho z džinů, smrtelníků a ptáků a všichni po oddílech kráčeli; |
|
27:18
|
a když došli do údolí mravenců, zvolal jeden mravenec: „Mravenci, uchylte se do obydlí svých, aby vás nerozšlapal Šalomoun se svými vojsky, aniž to zpozorovali!“ |
|
27:19
|
I usmál se Šalomoun řeči jejich a řekl: „Pane můj, vnukni mi, abych Ti poděkoval za dobrodiní Tvé, jímž zahrnuls mne i rodiče mé! Dej, ať pro Tvé zalíbení konám zbožné skutky, a uveď mne ze Svého milosrdenství mezi bezúhonné služebníky Své!“ |
|
27:20
|
Potom provedl přehlídku ptactva a otázal se: ,,Čím to, že dudka zde nevidím? Nebo snad přítomen není? |
|