53:1
|
Při hvězdě padající! |
|
53:2
|
Váš druh nebloudí, ani nebyl sveden, |
|
53:3
|
ani nehovoří z vlastního popudu svého. |
|
53:4
|
Je to vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto, |
|
53:5
|
jemuž naučil jej silný mocí, |
|
53:6
|
silou vládnoucí; a vzpřímeně se tyčil, |
|
53:7
|
zatímco na nejvyšším obzoru byl. |
|
53:8
|
Potom se přiblížil a dolů se spustil, |
|
53:9
|
až na vzdálenost dvou luků či ještě blíže byl, |
|
53:10
|
a vnukl svému služebníkovi to, co mu vnukl. |
|
53:11
|
A srdce jeho mu v tom, co viděl, nelhalo. |
|
53:12
|
Chcete snad pochybnost vyslovit o tom, co zřel? |
|
53:13
|
A věru jej viděl již u příležitosti sestoupení jiného |
|
53:14
|
poblíže lotosového stromu u okraje nejzazšího, |
|
53:15
|
u něhož je zahrada příbytku věčného. |
|
53:16
|
A když přikrylo lotosový strom to, co jej krylo, |
|
53:17
|
oko se neodvrátilo ani nebloudilo, |
|
53:18
|
a věru spatřil on největší ze znamení Pána svého! |
|
53:19
|
Uvažovali jste o al-Lát a al-´Uzzá |
|
53:20
|
a Manát, té třetí, jiné? |
|